Poznámky ze sadó

Dneska se uchýlím k bodové formě a sepíšu pár poznámek, jež mě napadají při hodině sadó.

*Učily jsme se skládat utěrku. Když říkám utěrku, tak myslím takovýto krásný kousek látky:

Ale opravdu se s tím otírá prach, respektive těch pár smítek, které se stihly usadit na dokonale udržovaném náčiní. Skládání velmi připomínalo origami, což sensei přivedl k dokonalosti, když poukázal na to, že bychom tam měly vytvořit usagi no mimi (zaječí uši). Asi tedy v rámci přípravy na další hodinu zkusím složit toto.

*Když mluvím o příští hodině: byl nám zadán domácí úkol. To není nic mimořádného, ale jde o to, jaký. Sensei donesl wagaši a do příště máme přímo pro ten konkrétní kousek stvořit vhodné jméno. Žlutohnědá kostka asi nebude to, co si představuje.

autor fotky: Akari (ありがとう!)

*Pokud jste levák, nepokoušejte se používat hůlky pravou rukou. Vyzkoušela jsem to za vás. Při poslední hodině na mě padl los na předvedení části čajového obřadu a abych zachovala všechna pravidla, uchopila jsem hůlky při nabírání wagaši pravačkou. Nu, po minutě jsem musela přiznat porážku a wagaši přemístit rukou levou. Ale lepší než aby spadlo na zem, že.

* Co pamětihodného jsme se ještě učily? Například, jak vstát ze seizy bez toho, aby se ruce dotkly země, nebo jak správně poskládat uhlíky pod kotlík. Ale na video z hodiny ikebany o tom, jaký vliv má ikebana na které části našeho mozku, to stejně nemá. Ale o ikebaně zas třeba někdy jindy.

Na závěr ještě pár fotek náčiní, které nám bylo zapůjčeno:

V tomhle všechno schovávám.

Vějíř - z jedné strany tradiční...

...ale na druhé se skrývají obrázky sladkostí.

Další látka, jejíž účel nám ještě nebyl odhalen.

A příbor - krájedlo a napichovadlo na wagaši.

Slovníček pro nejapanisty:

sadó = čajový obřad, dosl. cesta čaje

sensei = mistr, učitel

wagaši = sladkosti tradičně podávané při čajovém obřadu

seiza = japonský tradiční způsob sezení

ikebana = aranžování květin (Japonci však častěji používají slova kadó, cesta květin)