Tajemství červené brány

Dneska se podíváme, co se skrývá za červenou bránou z prvního příspěvku. Když jí projdete, ze všeho nejdřív spatříte usměvavého vrátného, který vám pokyne gokigenjó  a bude po vás chtít průkazku, aby vás pustil dál. Průkazku čeho? Gakušúin džoši daigaku 学習院女子大学, alias Gakushuin Women's College, alias GWC, školy, ve které trávím nynější semestr.

A ano, jak napovídá název, jedná se o školu čistě dívčí. To by vám ostatně dostatečně ozřejmil pohled do aleje, jež vede od vrátnice ku škole, vždy plné krásně oblečených Japonek (zřejmě díky zvyku ze školní uniformy je výskyt sukní daleko vyšší než u nás). Stromy vysazené v aleji jsou z většiny sakury, pročež studentky na jaře zasypává růžový sníh. Popravdě, růžových je ve škole víc věcí: čajové šálky v jídelně, sešity či webové stránky. Dokonce i budovy jsou s přivřenýma očima růžové. Ale není se co divit, škola má růžový kvítek sakury ve svém znaku.

Když dojdeme na konec aleje, nejprve po levé straně spatříme malý parčík téměř pralesního vzhledu. Pak už se ovšem před námi objeví první školní budova, které však bylo do vínku dáno číslo 2. V té se nachází většina učeben, včetně wašicu, tedy místností v japonském stylu, kde probíhá například výuka čajového obřadu. Ale na první pohled nejvíc zaujmou eskalátory.

Projdeme-li průchodem v budově, otevře se nám výhled na nádvoří plné bílých stolečků v lehce francouzském stylu.

A takhle nádvoří vypadá v době školního festivalu:

Přes nádvoří přejdeme ke školní jídelně. Jídlo si vybereme podle plastových modelů a zaplatíme v automatu, který nám vydá lístek s názvem zvoleného jídla. Většina jídel se tu skládá z nudlí: rámen, soba, udon a deset dalších obměn. Zatím největší favorit: tempura soba. Ale kicune soba je taky dobrá (ano, opravdu tu existuje jídlo, co názvem připomíná liščího soba, ale zvířata byste v něm hledali marně).

Ani liška, ani sob, ale tanuki, protentokrát udon.

Pak jsou tu ještě jídla s rýží. Karé raisu, gokigenjó, wateišoku a pár dalších. Slovíčko gokigenjó je vůbec pro GWC symbolické: je to zdvořilejší verze pozdravu konničiwa, kterou lze potkat ve škole na každém kroku, v případě jídla znamená denně obměňované jídlo dne. Wateišoku se taky každý den mění, ale protože jde o variace na klasické japonské jídlo, vždy je součástí ryba, misoširu a nějaká nakládaná zelenina. A pozor, budou se vás ptát, jestli chcete rýži bílou nebo barevnou. Zatím jsem nezjistila, jak se přesně řekne ta druhá rýže, takže si říkám o bílou.

A v automatu s nápoji na výběr teplá či studená senča (autorka zvesela mává na hnědou břečku, jež v menze nazývají čajem). Kromě jídelny se tu nachází taky školní bufet, kde je největším hitem točená zmrzlina, u níž je každý týden obměňovaná příchuť (kromě klasické vanilky jsem zatím narazila na dýňovou zmrzlinu a na zmrzlinu s příchutí Apollo, což je japonská cukrovinka ve formě jahodové čokolády).

Když jsme se dosyta najedli, můžeme zamířit do protější budovy, kde má sídlo centrum pro zahraniční studenty. Tam sedí všichni ti dobří lidé, kteří se o nás starají. Krom toho tu je pár učeben a především kabinety, takže pšš, nerušit. Další části školního areálu jsou dosud neprozkoumané, zlehka jsem zatím nakoukla jen do knihovny a obchodu se školními suvenýry.

Doufám, že se vám prohlídka školy líbila! Příště se těšte na reportáž z hory Takao, kde jsme místo avizovaných opic potkali chobotnici.

Slovníček, tentokrát převážně gastronomický

rámen - tenké žluté nudle čínského původu. Často podávaný s vajíčkem, plátky masa, cibulkou či bambusem, ale podobně jako další nudle má mnoho obměn.

soba - tenké nudle z pohanky, která jim dodává tmavší zbarvení

udon - tlusté pšeničné nudle

tempura - zelenina, ryby nebo krevety obalené ve křupavém těstíčku, jídlo portugalského původu

kicune - liška, důležité stvoření japonských mýtů

kicune soba, popř. kicune udon - nudle, k nimž je přidaný tenký plátek praženého tofu zvaný aburaage, který má zlatavou barvu liščího kožíšku

tanuki - japonský příbuzný psíka mývalovitého, taktéž mající výsadní postavení v japonských bájích

tanuki udon, popř. tanuki soba - nudle s křupavým pufovaným sypáním na povrchu (trochu to připomíná křupavé kuličky, které v českých jídelnách přidávají do hrachovky). Tentokrát se nudle nejmenují podle zvířecího zbarvení, ale jednoduše podle toho, že je to prý tanukiho oblíbené jídlo.

misoširu - polévka z rybího vývaru, do které je přidána pasta z fermentovaných sójových bobů miso. Co se týče dalších přísad, je opět velice variabilní.

karé raisu - rýže s masem a kari omáčkou

senča - základní typ japonského zeleného čaje